česká duše
za vonným bohatstvím země tří zemí a jednoho jazyka
jak voní
A jaká vlastně je? Jak prospějeme sami sobě, pokud začneme znovu poctivě hledat národní identitu? A co teprve, půjdeme-li na to čichem?
Člověk je spokojený, když je rád, kým je, kde je a s kým. Má dobrý vztah sám k sobě, ke krajině, k vlastnímu kmeni. Z vědomí toho, co sdílíme, vyrůstá hřejivý pocit, že jsme na světě vítáni: "Tady jsem doma."
A proto je tu projekt Česká duše. Cestou vůní českým duším připomíná, kde domov můj. Vydejme se spolu za českým vonným bohatstvím! Za bory, co šumí po skalinách, za včelími úly, za českým chlebem! Zamilujme se znovu do české krajiny, objevme znovu sílu vlastního národa! Probuďme v sobě zapomenutou plnost české duše!
jsem průvodkyní
světem českých vůní
Jmenuji se Irena Kozelská a zabývám se parfumérstvím a vonnou kulturou. Formou projektu Synestesis vám od roku 2019 pomáhám najít vůni vaší duše: vaši vonnou identitu. Vidím tak, nakolik člověku prospívá, když trpělivě hledá, co je mu vlastní: ctí-li vlastní podstatu.
Většina parfémů však vychází z francouzské tradice. Nosíme-li parfém, chtě nechtě na sebe bereme francouzskou identitu. A tak jsem s velkým překvapením zjistila, že ve světě, který parfémy překypuje, něco chybí: vůně pro českou duši.
Věřím, že všichni někam patříme. A česká duše patří do české krajiny: v české duši je česká krajina a v české krajině česká duše. Mám tak dvojí záměr. Uchopit české vonné bohatství. A inspirovat se jím při tvorbě vůní, které českou duši obsáhnou. Cítíte-li v sobě českou duši i vy, pojďme tou cestou společně!
česká duše
Jste český duben s jeho oblaky bíle kvetoucích keřů? Nebo dušičkový listopad? Česká duše má přinejmenším dvanáct podob. A pochopit, kde je mé místo v cyklickém časoprostoru, je způsobem, jak docenit, kým jsem - sám pro sebe i pro celé společenství. Duben má jiné poslání než listopad. Ale jeden se bez druhého neobejdou.
Zvu vás tak na cestu za vůněmi českého roku. Za podobami české duše. Půjdeme přes hory a doly. Světlem i tmou. Necháme se vést vůní: někdy něžnou a objímavou, jindy jízlivě kousavou. Uctíme to i ono. Přijmeme se celí.
Vůně nám tak pomohou docenit, jak je to u nás krásné. Jak krásná je česká duše, byť někdy až na druhý pohled. A o to, co máme rádi, se dobře staráme. Z českých pohádek přece víme, že tím, co duši prospívá nejvíc, je
LÁSKA.